Věci, které nekupuji (protože žiji zero waste)

Když začnete žít bez odpadu, brzy zjistíte, že některé věci, které byly do té doby součástí Vašeho každodenního života, najednou úplně přestanete kupovat. Najdete totiž zero waste alternativy, které jsou stejně nebo i více efektivní, a pro staré jednorázové produkty už nešáhnete. Pro inspiraci jsem proto tuto neděli připravila článek přesně na toto téma: věci, které nekupuji, protože žiji zero waste. Vysvětlím Vám, proč jsem zrovna tyto změny udělala, jak souvisejí s mým přechodem k životu bez odpadu a snad dodám i trochu inspirace pro ty z Vás, kteří o podobných krocích přemýšlí!

Balenou vodu

To, že mezi věci, které nekupuji, patří i balená voda, je nejspíš docela jasné, ale já ráda začínám od základů. Ač jsem nikdy nekupovala vodu ani limonády v plastových lahvích ve velkém, od doby, co jsem začala žít bez odpadu, se od ní držím na míle daleko. S aktuální dostupností vodních fontánek a podniků, které Vám s radostí doplní vlastní lahevzdarma, neexistují výmluvy, proč se balené vody nezříct, vždyť nám z kohoutků teče kojenecká voda!

Potravinářkou a hliníkovou fólii

Ač se nejspíše shodneme, že hliníková fólie není zdaleka takové zlo, jako potravinářská plastová, ani jedna z nich už nemá místo v mé bezodpadové kuchyni. Proč by měla, když jsem je nahradila voskovanými ubrousky, takzvanými “beeswrapy“? Svačit tak můžete v daleko větším stylu, kdo by si raději nezabalil krajíc chleba do voskovaného ubrousku s potiskem včeliček, než do nudné šedé fólie?

Jednorázové vložky a tampony

Výměna tamponů a vložek za menstruační kalíšek byla jedna z nejváhavějších, co jsem na své cestě k zero waste učinila. O kalíšcích jsem totiž slýchala už delší dobu, ale stále se nemohla rozhodnout, jestli je to něco pro mě. Na jedné straně se kamarádky dušovaly, že jim kalíšek změnil život, a na druhé mě svíral strach, že se ve mně kalíšek jednou zasekne a nepodaří se ho vyndat. Vážně může být takový mírně strašidelný kus silikonu tak skvělý, že ženám “mění život, vztah s vlastním tělem a přístup k menstruaci“? Protože to je přesně to, co jsem na mnohých fórech a facebookových skupinách četla. Nakonec jsem se zlomit nechala a mohu říct že, ač to zní jako hodně hloupé klišé“, fóra vůbec nelhala. Takže pokud nad kalíškem váháte tak, jako jsem dlouho váhala já, dejte mu šanci, protože Vám třeba i změní život.

Nové oblečení

Přesně tak, od té doby, co žiji bez odpadu, v 95% případů nekupuji nové oblečení. Jak se tedy oblíkám? Za prvé daleko více nosím staré kousky, které už mi leží ve skříni roky, jen jsem je nikdy nenosila, protože jsem vždy měla něco zajímavého a nového, co základní kvalitní kousky zastínilo. Za druhé jsem začala nakupovat v sekáči. Proč a jak? I o tom už jsme napsali článek! To mi nejen pomohlo ušetřit kupu peněz, ale také změnilo způsob, jak přemýšlím o velikostech oblečení. V sekáči vždy najdete ode všeho jen jeden kousek a velikostní schéma se kus od kusu tak liší, že na velikosti skoro nestojí za to koukat. A tak se už nesnažím mermomocí nacpat do menší velikosti, jen abych mohla říct, že nosím skinny džíny 38 a ne 40. Ano, i takové hlouposti se mi jednou honily hlavou. A do třetice ten zlomek oblečení, které kupuji nové, si dobře promýšlím a nakupuji u co nejetičtějších, lokálních značek – ne neekologických řetězců rychlé módy.

Odličovací tamponky

Ani raději nechci počítat, kolik jsem za život použila jednorázových odličovacích tamponků, ale jsem si jistá, že ta cifra by dosáhla k několika tisícům. Od té doby, co je nekupuji a vyměnila jsem je za látkovou pratelnou alternativu používám těch stejných patnáct stále dokola. Jsou úplně stejně efektivní, jako jejich jednorázové protějšky, ale ušetří mi spoustu peněz a kila odpadu.

Bylinky

Ráda v kuchyni používám čerstvé bylinky, ale ty jsem dlouho kupovala v supermarketu, balené v plastu. Když jsem se ale vydala na cestu k životu bez odpadu, plastové pytlíky už nepřipadaly v úvahu. Žádné ze supermarketů v mém okolí navíc nenabízí bylinky svázané jen gumičkou, a i v případech, kdy se mi je tak podařilo koupit jinde, jich bylo pohromadě tolik, že polovina skončila v koši, protože oschla, než jsem ji stihla spotřebovat. Proto jsem si začala na parapetu v kuchyni pěstovat bylinky vlastní – stačilo koupit “živé“ zasazené bylinky v supermarketu, některé dokonce i pouze v papírovém obalu připravené k přesazení. A tak jsem si v desátém patře věžáku vytvořila vlastní bylinkovou zahrádku s bazalkou, petrželkou, mátou, tymiánem a mírně skomírajícím koriandrem. A stálo mě to asi stovku.

Každá cesta k životu bez odpadu je jiná. Jaká je ta Vaše a jaké věci už nekupujete vy? Dejte nám vědět v komentářích a nezapomeňte nás sledovat na Facebooku a Instagramu, ať Vám neuniknou žádné novinky ze světa zero waste.

Autor: Lucie Štěpánková