Různá témata - životní prostředí a ZW, Strana 2

Zero waste, neboli život bez odpadu, se v posledních 20 letech rozšířil po celém západním světě, a to především díky síle internetu a sociálních sítí. Odkud se ale tento životní styl vzal? Kde jsou jeho kořeny a jaká je historie zero waste? To probereme ve dnešním článku – od konferencí a sociálních iniciativ, po rostoucí alternativní trend.

Než se do toho pustíme, ta první věc, kterou musíte vědět o zero waste, je že spadá pod větší hnutí s daleko delší historií: environmentalismus. Ten sahá historicky až do antického Říma a po staletí se obměňoval do své současné podoby. Kromě zero waste a redukce odpadu pod něj spadá mnoho dalších snah a iniciativ, včetně například boje proti změně klimatu.

Před dobou sociálních sítí: méně známá hostorie zero waste

V roce 1995 cestoval kalifornský Dr. Daniel Knapp po Austrálii a debatoval s vládou, firmami a občany o tom, jak limitovat množství odpadu skrze opakované používání, recyklaci a kompostování. Dr. Knapp měl na mysli koncept totální recyklace, který vnímá odpad ne jako něco k odhození, ale jako zdroj, ze kterého by se stále dokola mohly vyrábět nové věci. Tuto myšlenku se začalo dařit pomalu přivádět do praxe právě v Austrálii.

Tyto inovativní postupy vedli k zavedení první zero waste konference na Novém Zélandu. V této konferenci měl důležitou roli aktivista Warren Snow, který pozoroval malá novozélandská města řídící se principy zero waste a poté jezdil po USA a diskutoval o tom, co se na Novém Zélandu naučil. Z toho se zrodila první vlna popularizace zero waste a hnutí se zakořenilo na rostoucím internetu. Po novozélandské konferenci také následovalo založení Mezinárodní Aliance pro Zero Waste (Zero Waste International Alliance), která si dává za úkol vytvářet standard pro vládní organizace, firmy i jednotlivce. Několik oblastí v Austrálii, USA a na Novém Zélandu připravilo plány na cestu za redukcí odpadu, z větších měst například San Francisco, které bylo následovně jmenováno nejzelenějším městem USA.

Online historie zero waste: Bea Johnson a zrod zero waste domácností

Do roku 2008 se zero waste řešilo jako koncept ve vládních organizacích a během procesu výroby, dokud se Bea Johnson, Francouzka žijící v Kalifornii, nerozhodla tento koncept aplikovat na svou vlastní domácnost. Svou cestu k životu bez odpadu začala popisovat na svém blogu Zero Waste Home, který rychle nabyl na popularitě. V roce 2013 vydala knihu Domácnost bez odpadu, dosavad přeloženou do 27 jazyků, kterou v českém překladu najdete na našem e-shopu.

Bea Johnson inspirovala mnoho dalších nyní proslavených zero waste blogerů, včetně Lauren Singer, otevírání bezodpadových obchodů, i založení charit a organizací s cílem bezodpadového světa. Nyní na sociálních sítích najdete statisíce účtů dedikovaných zero waste a #zerowaste byl na Instagramu označen ve více než 5.3 milionech příspěvků!

Zero waste v současné době

Zero waste v současnosti přitahuje mnoho příznivců, ale má i své kritiky. Jedna charakteristika, kterou kritici zero waste vyčítají, je přílišné lpění na znuvupoužitelnosti, když je v některých krajních případech možné, aby znovupoužitelný předmět byl méně ekologický než jednorázový. Tento příklad je něco, co bychom jako příznivci zero waste životního stylu měli také brát v potaz a zero waste vnímat spíše jako filozofii než přesná nařízení, která se musí dodržovat za každou cenu.

Bezodpadový životní styl samozřejmě nejlépe zapadá do celkově ekologického životního stylu, ruku v ruce s redukcí jakéhokoli dopadu na životní prostředí. Pokud je vaše domácnost kompletně bezodpadová, ale stále máte velmi vysokou uhlíkovou stopu, nezapomeňte brát v potaz i ostatní odvětví enviromentalismu a inkorporovat je do vašeho života spolu se zero waste.

Na cestě k zero waste? Prohlédněte si naše oblíbené vychytávky pro život bez odpadu:

• Bavlněná houbička na nádobí s přírodní celulózou
• Vermikompostéry, které vám pomohou vést kompost třeba i v bytě
• Kovová žiletka s břity

Autor: Lucie Štěpánková

Ač o sociálních a ekonomických dopadech nedávné pandemie koronaviru slýcháme často ze zpráv i sociálních sítí, věděli jste, jaký dopad má současná situace na životní prostředí? Možná jste zahlédli fotografie delfínů, kteří se údajně navrátili do Benátek (což, mimochodem, není pravda), ale přemýšleli jste, jak se změnilo znečištění vzduchu, či situace s plastovým odpadem? V tomto článku shrneme dopad koronaviru na životní prostředí, včetně několika překvapivých informací.

Než ale začneme, chtěli bychom vás ujistit, že víme, že koronavirus má mnoho vážných následků, které se životním prostředí nemají moc společného. O nich tady mluvit nebudeme, jelikož to není naší specializací, a budeme se soustředit pouze na důsledky z hlediska ekologie. V této doméně probereme to dobré i to špatné, co životnímu prostředí pandemie přinesla.

Méně emisí, více čistého vzduchu

Uhlíková stopa nás všech se v pandemii výrazně snížila. Nelétáme, rušíme výlety a dovolené a zůstáváme zavřeni doma. Voda v řekách i kanálech je čistší, nad velkými městy mizí smog a v uzavřených městech se volně procházejí zvířata. Jen v Číně se na začátku roku emise snížily až o 25%! Ač z dopadů koronaviru nemají radost aerolinky nebo ropný průmysl, pro matku přírodu jsou to dobré zprávy.

Jak se opatření v Česku i po světe pomalu uvolňují, musíme ale být opatrní. V minulosti, například v dobách recese, jsme mohli pozorovat podobné následky, dlouho ale nikdy nevydržely. Naopak, jakmile se situace opět zlepšila, emise vylétly ještě do vyšších čísel po uvolnění. Dávejme si proto pozor, abychom po zlepšení situace nezačali beze smyslů plýtvat a zatěžovat životní prostředí. Neberme tento pozitivní dopad koronaviru na životní prostředí nadarmo a nenechme se jím ukolébat, jelikož ty další už budou spíše negativní.

Vítejte v době plastové

Naše spotřeba plastu se v době pandemie drasticky zvyšuje. Ať se jedná o nutné ochranné materiály, nebo obaly jídla objednaného online. Bohužel se zdá, že v některých případech jde o volbu mezi životním prostředím a vlastním zdravím. S redukcí množství plastu jsme byli na dobré cestě, než se přihnal koronavirus. Používali jsme vlastní nákupní tašky a pytlíky, preferovali nebalené jídlo a obloukem se vyhýbali vodě v pet lahvích. Mnoho z nás ale dnes sáhne po variantě balené v platu, jelikož se zdá být bezpečnější volbou (ač jí není vždy).

Pojďme se tentokrát soustředit na obaly, spíše než nutné ochranné pomůcky. Z našich domácností putuje do kontejnerů více a více plastu, ale co se s nimi děje dál? Už takto přetížená recyklační centra mají více a více práce a plasty tak často končí na skládce, nebo v moři. Špatná zpráva je, že je dost možné, že tato plastová horečka přetrvá i po uklidnění situace, jelikož si mnoho lidí zvykne na používání plastu a bude jej stále vidět jako bezpečnější možnost. Pojďme tedy zapřemýšlet o tom, jakou roli v našich životech bude plast hrát po pandemii a jak ji můžeme omezit!

Snižte množství plastového odpadu ve vaší domácnosti s těmito vychytávkami ze Zerowastelife.cz!

• Nerezové krabičky Papey
• Látkové pytlíky
• Přírodní mýdla

Hory zkaženého jídla

Kromě plastového odpadu, další dopad koronaviru na životní prostředí představuje množství nespotřebovaného jídla. Ať už se jedná o jídlo ze zavřených restaurací, nebo čerstvé jídlo v supermarketech, které se neprodalo, jelikož si volíme trvanlivé alternativy – množství vyplýtvaného jídla se v době koronaviru drasticky zhoršilo. Na druhou stranu, mnozí z nás jsou opatrnější s jídlem, které si přineseme domu, využíváme ho ekonomicky. Britský výzkum například pozoroval, že lidé častěji ignorují datum spotřeby a snědí tak stále dobré potraviny, který by jinak putovaly na skládku. Proto je třeba problematiku plýtvání jídlem a dopad koronaviru na ní probrat z obou stran: té “dobré“ i té “špatné“.

Důsledkem většího množství vyplýtvaného jídla. jsou nejen vyplýtvané prostředky jako voda, obilniny, nebo samotná pole na kterých bylo jídlo vypěstováno, ale také zvýšení emisí metanu. Většina tohoto jídla totiž končí na skládkách, kde nemá ideální podmínky k rozkladu, které by mělo na kompostu. Proto se během tohoto procesu uvolňuje nebezpečný skleníkový plyn metan, který změnu klimatu ovlivňuje ještě rychleji než CO2.

Koronavirus ovlivnil každý aspekt našich životů, dopad na životní prostředí je pouze jedním z nich. Doufáme, že jak se situace v Česku a po světě pomalu zlepšuje, nadále dodržujete bezpečnostní opatření a dbáte na zdraví vás i všech kolem vás.

Autor: Lucie Štěpánková

Plast zaplavuje naše oceány. Na světě už není jediné místo, kam se plastový odpad ještě nedostal. Dokonce i lidmi neobydlená místa jsou jím zanesena. Plast byl nalezen ve většině pitné vody na světě, v dešti, v nejhlubších místech oceánu, v polárních oblastech i v soli. Plast ale z naší planety nezmizí – s časem se pouze rozloží na menší a menší částečky, které ale budou zatěžovat naši planetu nadále. Není tedy na čase s touto plastovou epidemií skoncovat?

Jasně, nepoužívat brčka, nosit si do obchodu vlastní tašky a pytlíky, nakupovat v bezobalových obchodech, nosit s sebou vlastní bambusový příbor… Všechny tyto volby pomáhají dramaticky snížit váš dopad na životní prostředí, ale už jste o nich pravděpodobně slyšeli nejméně stokrát. Proto jsme pro Vás dnes připravili seznam pěti způsobů, jak omezit množství plastu v oceánu, o kterých jste pravděpodobně ještě neslyšeli.

1.      Oblečení z přírodních materiálů

Vaše oblečení může být vyrobeno z jednoho ze dvou typů materiálu: přírodních tkanin, nebo syntetických látek. Syntetické oblečení je ve zkratce vyrobené z vláken plastu, která se při každém praní uvolňují do vody. Jelikož žádné čističky odpadních vod momentálně nejsou vybavené technologií, která by tyto částice zachytila, stanou se součástí vodního koloběhu bez šance vyčištění.

Jednoduchým způsobem, jak omezit množství plastu v oceánu způsobené syntetickými látkami, je se jim při nákupu oblečení vyhýbat. Pokud ale už nějaké takové kousky ve vašem šatníku máte, nevyhazujte je, jelikož i po vyhození například na skládku by se z nich mikroplasty dále uvolňovaly. Raději se zamyslete nad tím, jak často tyto kousky perete a jestli opravdu tak často prané být musí.

2.      Dopad průmyslového rybaření

O tom, jaký dopad má průmyslové rybaření na životní prostředí jsme nedávno zveřejnili celý článek. Tento průmysl je totiž zodpovědný za obrovské množství vybavení odhozeného do oceánu: každý rok to čítá 640 000 tun rybářského náčiní: sítí, vlasců, pastí a dalších nástrojů. Mnoho studií odhaduje, že její většinu tvoří právě rybářské náčiní a konkrétně rybářské sítě jsou to, co ji drží pohromadě. Dle jedné studie je až 70% mikroplastů nalezených u hladiny oceánu důsledkem průmyslového rybaření. Tyto milióny tun rybářského náčiní, které se momentálně nacházejí v oceánu, nejsou pouze znečišťovatelem, ale i nebezpečím pro mořské živočichy. Až 100.000 mořských živočichů přijde ročně o život v důsledku zamotání do opuštěného rybářského vybavení. V 70% procentech zamotání a úmrtí či poranění mořských živočichů jsou zodpovědné odhozené rybářské sítě.

Pokud tedy chcete přidat ruku k dílu v boji za čistší oceány, zvažte, co je na vašem talíři. Nepodporujte výrobce, kteří jsou zodpovědní za ničení naší planety. Zkuste vegetariánské alternativy, chyťte si vlastní rybu, nebo alespoň ryby z důkladně monitorovaných sádek.

3.      Třpytky? Ne, díky!

Nad tímto zdrojem plastového odpadu mě několik let ani nenapadlo se zamyslet, a proto ho chci sdílet s vámi pro případ, že jste na tom stejně, jako já. Třpytky jsou vyráběny z plastu, a tak všemožná kosmetika, která je obsahuje, znečišťuje oceány. Mnohé třpytky jsou totiž moc jemné na to, aby je čističky vod vychytaly, podobně jako v případě mikrovláken. Váš festivalový make-up tak pravděpodobně bude oceány znečišťovat dlouho po tom, co přidáte poslední fotku z toho víkendu na Instagram.

Pokud se naleznete v situaci, kdy se bez třpytivého make-upu prostě neobejdete, vyzkoušejte rozložitelné třpytky. Jaká situace by to ale musela být, abyste si nevystačili s přírodní kosmetikou a trochou kreativity?

4.      Mikroplasty v kosmetice

Kosmetika, i ta, která neobsahuje třpytky, může škodit životnímu prostředí. Malé částice plastu totiž můžete naleznout i v zubních pastách, pleťovém peelingu či dalších produktech. Nejčastěji jsou vyrobené z polyetylenu, polystyrenu, nebo polypropylenu, ale mohou se skrývat i jako další ingredience. Nejlepším způsobem, jak se těmto zrádným plastovým částicím vyhnout, je držet se přírodní kosmetiky, jako je ta co najdete na našem e-shopu!

5.      Dopad pneumatik

Věděli jste, že pneumatiky jsou jedním z nejběžnějších zdrojů plastového znečištění na světě? Dle nizozemské studie z roku 2017 jsou pneumatiky zodpovědné za 10% mikroplastů v oceánu, ale další zdroje uvádí až 28%. Jak se tedy mikroplasty z pneumatik uvolňují? Při jízdě, když se pneumatiky opotřebovávají, mikroplasty zůstávají na silnici, odkud jsou pak deštěm spláchnuty do řeky, odkud putují do oceánu. To, jestli mikroplasty z pneumatik skončí v moři, záleží na několika faktorech, především počasí a poloze silnice. Tyto částice pneumatik mají negativní dopady na mořské živočichy, jednímž z nich je ucpání trávicího traktu a následné chronické potíže po zbytek života. Mikroplasty se z pneumatik mohou uvolňovat i po tom, co se jich zbavíte – na skládce.

Nejjednodušším způsobem, jak omezit tento zdroj znečištění, je dobře zvážit každou cestu autem. Nemůžete se raději dopravit pěšky či hromadnou dopravou? A pokud volíte hromadnou dopravu, vybírejte tramvaje a vlaky, spíše než autobusy či trolejbusy.

TIP: Omezujete plast ve vašem životě? Tyto produkty ze Zerowastelife.cz vám to usnadní!

• Ekologické lahve Žíža
• Bavlněná houbička na nádobí
• Voskové wrapy které nahradí plastovou fólii

 Autor : Lucie Štěpánková 

Pokud žijete ekologicky nebo bez odpadu, pak se konverzacích o ekologii s lidmi, které o ní moc nevědí, nejspíš nevyhnete. Někteří se chtějí dozvědět víc, některé zajímají důvody pro Vaše rozhodnutí, a někteří se s Vámi možná budou snažit hádat. Náš průvodce tím, jak mluvit o ekologii s těmi, pro které je novinkou, Vám pomůže poradit si ve všech takových situacích s chladnou hlavou, pochopením pro ostatní, nápomocnými tipy a přesvědčivými argumenty.

Pouhá konverzace o ekologii může našemu životnímu prostředí zásadně pomoct, a proto se nebojte s ostatními Váš životní styl sdílet. Je ale tenká hranice mezi zdravým množstvím diskuze a bodu, kdy se Vaši přátelé mohou cítit, jako že nemluvíte o ničem jiném. Dnes Vám pomůžeme se udržet na správné straně této hranice.

Činy mluví hlasitěji, než slova

To, že činy mluví hlasitěji než slova, slýcháme od malička. Pokud půjdete ostatním příkladem v ekologii, můžete je ovlivnit daleko zásadněji, než když s nimi o udržitelném životním stylu budete neustále mluvit. Než začnete přátele poučovat o negativních dopadech používání jednorázových plastů, vybavte se nerezovou lahví na vodu, v restauraci odmítejte brčka a nakupujte do vlastních látkových sáčků místo plastových. Nejen malé děti se učí z chování, které vidí kolem sebe, osvojení zvyků dle vzoru ostatních funguje i u dospělých.

Nejprve poučte sami sebe, pak argumentujte fakty

Než ale o ekologii s ostatními začnete mluvit, informujte se o nejnovějším výzkumu, získejte aktuální data a utvořte si vlastní názor na jejich základu. Nejen se tak ujistíte, že Váš názor je opravdu podpořen fakty, ale vybavíte se skvělým argumentačním arzenálem do diskusí s ostatními. Protože to, co potvrdili vědci z Oxfordu nese větší váhu než to, co jste se dočetli ve sdíleném příspěvku na Facebooku. Nejlepšími zdroji informací jsou vždy výzkumné instituce, univerzitní výzkum a mezinárodním organizace jako OSN. S novinkami ze sociálních sítí nakládejte opatrně a vždy si je ověřujte u důvěryhodnějších zdrojů. Blogy, jako třeba i ten náš, jsou skvělými zdroji informací, ale stále zde platí “důvěřuj ale prověřuj“. Tím se nesnažíme říct, že bychom na našem blogu někdy šířili nepravdivé informace, ale spíše Vás podpořit v kritickém myšlení, kterého je dnes v naší společnosti bohužel často nedostatek.

Teď, když máte sami nastudováno, o čem mluvíte, je čas informace využít nejen k utvoření vlastního názoru, ale také k natrénování toho, jak mluvit o ekologii informovaně a rozumně. Váš názor bude spíše respektován, pokud ho podpoříte výsledky vědeckých studií a jasně mluvícími statistikami, než nejasnými tvrzeními a hrubými odhady.

Naslouchejte a nabídněte alternativy

Empatie je nejdůležitější součástí jakékoli konverzace. Mějte pochopení pro kohokoli, s kým se bavíte. Třeba opravdu nikdy neslyšeli o negativních dopadech plastu na mořské organismy, nebo o tom, kolik skleníkových plynů vyprodukuje výroba červeného masa. Možná si nemohou z časových důvodů dovolit vařit domácí jídlo, a proto závisí na stravě z fast foodů a hotových jídlech. Nebo je bio strava daleko za jejich finančními možnostmi. Takové problémy a překážky se často těžko překonávají, a proto je nikdy nesmeťte pod stůl jako irelevantní, ale raději tomu druhému předejte ty nejrelevantnější informace, doporučte zdroje, díky kterým se mohou na dané téma dále vzdělávat, nebo pomozte najít schůdnou alternativu, která je alespoň o trochu ekologičtější. Je přece lepší někomu empaticky pomoci a společně najít řešení než jen arogantně poučovat.

Trpělivost, trpělivost, trpělivost…

Lidé jsou bytosti zvyku a je pro nás přirozeně těžké se změnit. A pokud Vás zajímá, jak mluvit o ekologii s ostatními, toto musíte mít neustále na mysli. Berte v potaz, že změna je proces a nikdy neztrácejte trpělivost, pokud se někomu snažíte pomoci žít ekologičtěji. Vzpomeňte, že lidský mozek je nejlépe přizpůsobený právě k udržování starých návyků. Vraťte se k základům a vzpomeňte si, jak jste vy sami začali žít ekologičtěji: pravděpodobně to nebylo ze dne na den.

Občas je to jako házet hrách na zeď…

Vězte, že každá konverzace o ekologii nemusí být produktivní, informační a zajímavá. Občas se totiž střetnete s lidmi, kteří jsou skálopevně přesvědčení, že ekologie je nesmysl, změna klimatu vymyšlená, nebo omezení plastů, spotřeby živočišných produktů, nebo produkce emisí extrémní a radikální. Nezajímá je druhá strana argumentu, názor ostatních a raději než diskutovat, Vás často chtějí ubít argumenty a utvrdit se ve svém přesvědčení. Pravděpodobně se bude jednat o lidi, kteří neposlouchají ani vědecky potvrzená data (a tak argumentace nejnovějším výzkumem z oboru ekologie nepřinese žádné ovoce).

Většinou se u nich také setkáte s použitím takzvaných argumentačních faulů, jejichž cílem je argumentačního oponenta umlčet za každou cenu, i použitím logicky nekonzistentních tvrzení. Budou například tvrdit, že na určitý problém jsou jen dva pohledy (ten špatný a ten dobrý), zveličovat a následně napadat Vaše tvrzení, napadat Vaši osobu spíše než reagovat na argumentaci nebo odvádět pozornost k nesouvisejícímu tématu.

Konverzace s takovými lidmi je bohužel většinou nemožná, je proto často nejrozumnější se jí úplně vyhnout. Nepomůže Vám pochopit pohled ostatních, ukázat jim, jak jednoduše to jde ekologicky, ani s nimi sdílet nejnovější výzkum a události ze světa bez odpadu. Časem se nebezpečí takových “konverzací“ (nebo spíše monologů), naučíte rozpoznat a raději než se takové lidi snažit otevřít diskuzi, si v rámci duševního zdraví raději s čistým svědomím odskočíte.

Máte nějaké tipy na to, jak mluvit o ekologii s těmi, kteří o ní zatím moc nevědí? Podělte se s námi a ostatními čtenáři v komentářích a sdílejte tento článek na Facebooku! A v neposlední řadě ty, se kterými diskutujete o ekologii a chcete jim pomoci začít žít ekologičtěji odkažte na náš blog plný tipů pro nováčky a informací na téma ekologie.

Autor: Lucie Štěpánková